JEDNODUCHÝ JAKO FACKA.
JINDY BYCH BYLA NA VAHÁCH. TEĎ NEVÁHÁM A UBÍRÁM Z VOLÁNKŮ, SPODNIČEK, PENTLÍ A KRAJEK. OBÍRÁM PANÁKA SVÉHO EGA AŽ NA KŮŽI A KOST. A ZBYTKY SVALŮ A VAZŮ OHÝBÁM. OHÝBÁM I TO, CO SE ZDÁLO BÝT NEOHEBNÉ A VYSLOVUJI TAK JEDNÍM SLOVEM, NAZNAČUJI JEDNÍM GESTEM OBSAH KNIHOVEN CELÉHO SVĚTA. JEDNÍM SLOVEM, JEDNOU SLABIKOU, JEDINÝM HEKNUTÍM K SMRTI ZMOŽENA ODDÁLENÍM ČELISTÍ PRO TEN ÚČEL A PŘEŠŤASTNÁ Z TOHO DŮKAZU O MÉM SETRVÁNÍ MEZI ŽIVÝMI.
MYSLÍM, A TEDY JSEM. JSEM, A TEDY MYSLÍM. MYSLÍM SI, ŽE JSEM. ACH!
MYSLÍM SI TAKY, ŽE JE DOBRÉ JÍT VĚCEM NAPROTI, NA KLOUB, OBNAŽIT JE NA KOST, DOSTAT SE JIM NA KŮŽI, NA KOBYLKU A NA DŘEŇ. NA JAHODOVOU DŘEŇ, KOSTNÍ DŘEŇ PLNOU NEJELEMENTÁRNĚJŠÍCH NADĚJÍ, ŽE TU POBUDEME JEŠTĚ DALŠÍ ODSTAVEC UPOVÍDANÉ KAPITOLY, NEŽ NÁS SEMELOU NA MASOKOSTNÍ MOUČKU. NEŽ NÁS POZŘE DYCHTIVÁ KNIHA ŽALUDKU KRÁVY S ŠÍLENĚ KRÁSNÝMA ČERNÝMA OČIMA, HLUBOKÝMA JAKO ČERNÉ MOŘE, S VĚJÍŘI HEDVÁBNÝCH ŘAS BRÁNÍCÍCH SLZÁM PŘENĚŽNÉ LÁSKY I HLUBOKÉHO SMUTKU STÉKAT PO SAMETU TVÁŘÍ AŽ NA DĚTSKY VLHKÝ RŮŽOVÝ ČUMÁK. TEN RAZÍTKUJE VE VELKÉM STRACHU ZE SAMOTY I Z BOLESTI PLECH SAJTNY DOBYTČÁKU.
CO OTISK, TO ROMÁN. CO DOTYK, TO VOLÁNÍ K NESLYŠÍCÍM. CO MOKRÁ STOPA PO UPLAKANÉM ČENICHU, TO EPITAF.
AŽ SE TEN JATEČNÍ COURÁK STANE ALEXANDRIJSKOU KNIHOVNOU, BUDE U CÍLE.
MÉNĚ JE VÍCE.
LIDI SE RÁDI TOPÍ VE SHLUCÍCH SLOV. NECHAJÍ SE MASÍROVAT A ŠIMRAT PRASKÁNÍM
JEJICH BUBLIN AŽ DO ZAPOMNĚNÍ. NEVĚDĚT, NESLYŠET, NEVIDĚT!
JAK POTOM ALE BÝT?
TĚŽKO TAK I TAK.
JE TĚŽKO, ABY PAK ZASE BYLO DOBŘE.
JEN NEDÁT ŠANCI DEVIANTŮM A ZRŮDÁM V NÁS, PROTOŽE - JE I DOBŘE, ABY BYLO TĚŽKO.
ZRŮDY MAJÍ PRAVIDLA, KTERÁ JDOU PROTI VŠEM PRAVIDLŮM A PŘEDPOKLADŮM.
ROZLUŠTÍ JE SNAD JEN TI, KTEŘÍ JEŠTĚ ČTOU VZKAZY NA STĚNÁCH CHLÍVŮ A DOBYTČÁKŮ - TU NEJRYZEJŠÍ POEZII, KTERÁ JDE AŽ NA SAMU DŘEŇ TOHOTO SVĚTA.
