TO BYLA NEDĚLE V NEDĚLI SE MOŽNÁ NEDĚLÁ, ALE DĚJE SE TOHO TOLIK, ŽE SE JEDEN,DVA I TŘI NESTAČÍ DIVIT. PROTO SE JÍ TAKY NEŘÍKÁ NEDĚJE. HNED PO RÁNU, I KDYBY MĚLO BÝT POLEDNE, POLOVINA DNE, DEN ZLOMENÝ V PŮLI - JE DOBRÉ SMÁZNOUT Z PAMĚTI SOFTWERU ZMĚŤ POMATENÝCH INFORMACÍ, OBRAZŮ A DĚJŮ, CO SE CELOU NOC VE SPÁNKU LÍHLY A PÁŘILY ZA NAŠIMI SPÁNKY. PAK JE NUTNO S HLUBOKÝM NÁDECHEM POHLÉDNOUT VZHŮRU K OBLAKŮM, ODKUD PŘED CHVÍLÍ NAŠE MYSL S KONCEM SNĚNÍ SESTOUPALA, A ZNOVU UŽASNOUT NAD NEKONEČNOSTÍ A JEJÍMI PŘEVLEKY. DNESKA NÁM BYL NABÍDNUT OTVOR PROTRŽENÝ VE VRSTVĚ OKROVĚ ŠEDAVÝCH OBLAČNÝCH PAR, VYSTLANÝ ZLATAVÝMI A RŮŽOVÝMI POLŠTÁŘI A V NĚM HOŘÍ OKO, DOHÁNĚJÍCÍ MŽOURÁNÍM TAK ASI MÍNUS DVĚ DIOPTRIE, O KTERÉ HO OKRADL NEKONEČNÝ ČAS. JE ZVĚDAVÉ TO OKO. NA NĚKOHO SE AŽ PŘÍLIŠ OKATĚ KULÍ A ŽASNE NAD NAŠÍ BĚŽNOU DENNODENNÍ EXISTENCÍ A NEPTÁ SE, CO TO MŮŽE UDĚLAT S NÁMI TO JEHO ZLATÉ KULENÍ, KOULENÍ, VYKULOVÁNÍ. JE TAK MOC VYKULENÉ, ŽE HROZÍ VYPADNUT Z TOHO ZLATÉHO POVIJANU. TAK. DEN ZAČAL A BUDE HODNĚ NACPANÝ DIVY DIVOUCÍMI. JE MRAZIVÉ DOPOLEDNE A STÝV - NÁŠ PES VLČÁK SE SRDCEM MILUJÍCÍHO A VDĚČNÉHO DOBRÁKA I HRDINNÉHO LOVCE NÁS ŽENE ŠIRÝM POLEM PODÉL LESA, SNAD SE DÁ ŘÍCI HVOZDU. ATMOSFÉRA JE ČERNOBÍLÁ , NAPLNĚNÁ JEHLIČKAMI ZMRZLÉHO VZDUCHU A TŘPYTY MRAZEM ZKRYSTALIZOVANÉ MLHY V NĚM. JE NEÚNAVNÝ A NEZŘÍZENĚ NADŠENÝ NÁŠ STÝV - LVÍ SRDCE. JE V BOHATÝRSKÉM NALADĚNÍ. BUDE HONIT, LOVIT A V KOTRMELCÍCH LÍTAT PO STOPÁCH VOŇAVÝCH JAK VÁNOCE. TAK TO CÍTÍ. TAK TO VE VLNÁCH CHVĚNÍ PROBÍHÁ JEHO CELÝM TĚLEM OD ZADNÍCH BĚHŮ AŽ PO MORDU. JE NAVÝSOST NADŠEN DNEŠNÍM DNEM. JE VE VELIKÉM OČEKÁVÁNÍ NESMÍRNÝCH ZÁŽITKŮ. NEVIDITELNÉ VODÍTKO Z NAŠICH HLASŮ USMĚRŇUJÍCÍ A KROTÍCÍ JEHO VÁŠEŇ HO VŠAK NUTÍ ODBÍHAT ZE STOPY A PENDLOVAT MEZI NÁMI. POSÍLÁME SI HO PŘES CELÉ POLE V RYCHLÉM RYTMU, ABY NESTIHL NABRAT DO ČENICHU TY LUXUSNÍ VŮNĚ. TO BY PAK PRO PUDY ZAPOMNĚL NA VÝCHOVU. POSÍLÁME SI HO A ON UCHECHTANĚ LÍTÁ JAKO PSÍ POŠUK. STÝVE, K NOZE, KE MNĚ, K PÁNÍKOVI…! PRORÁŽÍ POŘÁD NOVÉ TUNELY DO PROMRZLÉHO VZDUCHU A CHECHTÁ SE. V TOM SI UVĚDOMÍM NĚCO, CO MĚ UVEDE DO STŘEHU. LES, K NĚMUŽ SE NAŠE POLE SVAŽUJE, PROZRAZUJE, ŽE NENÍ OPUŠTĚN A PUSTÝ. VÝKŘIKY A CANCOURY SLOV MI NARÁŽÍ O RADARY UŠÍ, KTERÉ PRO JISTOTU VYSTRKUJI Z ČEPICE DEBILKY, RISKUJÍC JEJICH OMRZNUTÍ. ZATÍM NEROZLIŠUJI SLOVA, ALE JE JISTÉ, ŽE HLASŮ JE VÍC. MOHUTNĚ GESTIKULUJI NA PÁNÍKA - CO KDYŽ MAJÍ TAKY PSA! TO BY BYL ŠUPEC! NEROZUMÍ. HLASŮ PŘIBÝVÁ. KŘIČÍM TEDY ZE VŠECH SIL: CHYŤ SI PSA! CHYŤ STÝVA! A PROTI MNĚ SE NESE V ODPOVĚĎ: CHYŤ SI PSA! CHYŤ STÝVA! MÁ VŠECH PĚT POHROMADĚ? DYŤ MU PES STOJÍ PŘÍMO POD NOSEM! JDOU TAM LIDI! VOLÁM A HLASIVKY MÁM NADRANC. JDOU TAM LIDI! PLESKNE MI O UCHO NAZPÁTEK. BĚŽÍM A MÁM MOC VZTEKLOU PĚNU U SVÉ VYSOKOŠKOLSKY VZDĚLANÉ HUBY. JE NORMÁLNÍ? ASI SE ROZVEDU - PROBĚHNE MI V PÁTÉM MYŠLENKOVÉM PLÁNU. NA TO NEMÁM NERVY. TO NEMÁM ANI ZAPOTŘEBÍ! JE HLUCHÝ! JE TOTÁLNĚ HLUCHÝ! NADREÁLNĚ NEHMOTNÁ A PŘITOM TAK POZEMSKY JEDINEČNÁ ATMOSFÉRA MÁ NAMÁLE. JEJÍ STŘÍBŘITÁ BUBLINA SE JEN TAK TAK DRŽÍ, ABY NEPRASKLA. I JÁ JSEM DOKYNULA DO TVARU BUBLINY. NEBĚŽÍM, ALE VALÍM SE V ZCELA NENEDĚLNÍM VZRUŠENÍ K HLUCHÉMU MUŽI, ABYCH ZABRÁNILA STŘETU NEZNÁMÝCH PŘÍCHOZÍCH A JEJICH ZCELA URČITĚ KRVEŽÍZNIVÉHO PSA S NÁMI A S NAŠÍM UBOHÝM PEJSKEM. ČÍM VÍC SE BLÍŽÍM K MANŽELOVI A TUDÍŽ I K LESU, TÍM VÍC JE JASNÉ, ŽE HLASY SE TAKY BLÍŽÍ. AŽ PO PŘEKONÁNÍ DVOU SET PADESÁTI ZASNĚŽENÝCH BRÁZD REGISTRUJI, ŽE MĚ NEMŮŽOU PŘÍCHOZÍ PŘECE TAK PŘESNĚ CITOVAT A ŽE MĚ ŠÁLIL KLAM A MAM DOKONALÉ OZVĚNY SYCENÉ HLÁŠKAMI MÉHO ROZDOVÁDĚNÉHO MANŽELA I MÝMI NA NEDĚLI TROCHU PŘEHNANĚ EXALTOVANÝMI SRDCERYVNÝMI VÝKŘIKY. ANI PES BĚŽNĚ NADPRŮMĚRNĚ VNÍMAVÝ, NIC NEPOCHOPIL A NA ROZDÍL ODE MNE, KTERÁ JSEM SE O PRSA DOSTALA V ŽEBŘÍČKU INTELIGENCE PŘED NĚJ, UŽ NEPOCHOPÍ. JE ROZECHVĚN V OČEKÁVÁNÍ PŘÍCHODU MINIMÁLNĚ DVACETI PĚTI STRÝCŮ A TET (TAK, ABY SE TO NEPLETLO, ŘÍKÁME VE VZTAHU K NAŠEMU PSOVI VŠEM OSTATNÍM MUŽŮM A ŽENÁM, NEBOŤ PÁNÍK A PANIČKA JSOU JEN PO JEDNOM KUSE) A JEJICH OHAŘŮ. NO A ZASE ZPÁTKY - ODSTUPY A: STÝVE, KE MNĚ! STÝVE, K NOZE! STÝVE, K PÁNÍKOVI! SEM, TAM, CIK, CAK, TIK, ŤAK. POBAVENÝ ČAS OHRYZÁVÁ NEDĚLI UŽ V PŮLI A MY SPOLEČNĚ BĚHAMA NAŠEHO TLAPÁTKA RÝSUJEME HUSTOU SÍŤ RAZÍTEK VE TVARU KVĚTŮ BLATOUCHŮ. SPOLU SE STOPAMI PO SPÁRKATÉ A S PIŠKOTY PO ZADNÍCH ZAJÍCŮ I S VĚTVIČKAMI PO NOŽKÁCH BOŽÍHO PTACTVA TO DÁVÁ BOHATÝ ORNAMENT NEPRAVIDELNÉ KYVADLOVÉ DOPRAVY V TĚCHTO LIDSKÝM OBYDLÍM VZDÁLENÝCH KONČINÁCH. OPOUŠTÍME KOUZELNOU ZÓNU VE VLIVU OZVĚNOVÉHO LESA A NA OBZORU, KDE NA POLE DOSEDAJÍ TUČNÍ BERANI A BIZONI MRAKŮ, MĚ SPOLKNE I SE PSEM OBJEKTIV FOTOAPARÁTU, PRÁVĚ KDYŽ SE TO CELÉ BĚLOSTNÉ STÁDO PROMĚNÍ VE SLAVOBRÁNU. DEN VRCHOLÍ. A TO JEŠTĚ NETUŠÍME, ŽE NÁS ČEKÁ BONUS V PODOBĚ NÁVŠTĚVY BOXERKY DINUŠKY A JEJÍCH PÁNÍČKŮ, KDY SE NAŠE ŠTĚSTÍ BUDE ZDÁT AŽ DOTKNOUTI NEBESKÝCH PASTVIN NAD NÁMI. ALE ANI TÍM JEŠTĚ KOUZLO DNE NEKONČÍ. NA NOC PŘICHÁZÍ NEČEKANÝ CHOD JEN PRO GURMÁNY A SPECIALISTY VE SNĚNÍ. JE TO NOČNÍ PŘEDSTAVENÍ V NAŠÍ STUDNI V REŽII MANŽELOVĚ. UCHOPÍ DO SVÝCH REŽNÝCH PRACEK HALOGEN A ZA ÚČELEM HLEDÁNÍ UTOPENÉHO OKOVU OBJEVUJE NEJEN JEJ, COBY VRAK ZTROSKOTANÉ GALÉRY, ALE VNOŘUJE NÁS PŘÍMO DO TYRKYSOVÝCH HLUBIN JADRANU. Z ÚTROB STUDNĚ K NÁM PROŠPLOUCHÁVÁ PŘÍBOJ SE SLANOU PĚNOU U TLAM SVÝCH MOHUTNÝCH VLN. JSME SPOLKNUTI VŠEMI ODSTÍNY MODŘÍ A JEJICH NOSTALGIÍ I NADĚJÍ. ZIMA ZA ZÁDY UŽ JEN TROCHU URAŽENĚ PŘEMÍTÁ, ČÍM BY MOHLA TRUMFOVAT. NAKONEC NA SEBE PŘECE JEN I BEZ VĚTŠÍ INVENCE UPOZORNÍ - PROSTĚ - JEN ZIMOU. A TAKY PŘÍMO ZHMOTNĚLÁ CHUŤ SLANOSTI NA JAZYKU NÁM PŘIPOMÍNÁ, ŽE NA PLOTNĚ SE UŽ ASI PŘIPALUJÍ ČUFTY V RAJSKÉ OMÁČCE SNAD STEJNĚ ÚCHVATNÉ JAKO TA EXKURZE NA JIH. HURÁ K JÍDLU! JE PŘECI JEŠTĚ NEDĚLE.
