SAMÁ VODA. SVĚTLO JE UŽ JEN V OČÍCH DĚŤÁTEK S VELKÝM, PŘEVELIKÝM LECHTÁNÍM V BUBLINĚ SEDÍCÍ JIM V BŘÍŠKU. SAMÁ VODA, PÁSKY VODY.
DÉŠŤ ŠRAFUJE ULICI, OBLOHU, MĚSTO. SAMÁ VODA A SEM TAM VLOČKA S PROMÁČENÝMI SUKÝNKAMI, CELÁ UDÝCHANÁ A ROZČEPÝŘENÁ, JAK SE VYHÝBÁ NADUCANÝM KAPKÁM ŽDÍMANÝM ZE ZAPRANÝCH CEJCH PEŘIN MRAKŮ RUKOU VŠEMOHOUCÍHO A MRSKANÝM ROZVERNĚ TÍMTÉŽ DO TVÁŘÍ UČEKANÝCH A NATĚŠENÝCH NEVIŇÁTEK.
DEJTE NÁM OŘÍŠEK NEBO DVA…! FOUKNE DO TOHO DOPUŠTĚNÍ NEDONOŠENÝ, ZATO ZNAČNĚ ROZPUSTILÝ VÁNEK A ZASMÝKÁ CANCOURKEM KOLEDY ZPÍVANÉ DOČISTA NANEČISTO NA SCHODIŠTI EMPÍROVÉ VILY, TOHO ČASU ŠKOLIČKY PRO DROBOŤ ZPĚVNOU A HOPSAJÍCÍ.
KDYŽ NEDÁTE OŘÍŠEK, NEPŘIJDE K VÁM JEŽÍŠEK! - RÝMUJE SI SPRAVEDLIVĚ V ROHU CHODBY TRUCUJÍCÍ SMOLÍČEK. A KOŠTĚ S KÝBLEM A HADREM, JEŠTĚ MOKRÝM OD ŠLÁPOT VŠECH ZPĚVÁČKŮ, ŠUSTIVĚ A MLASKAVĚ UNISONO PŘITAKÁVAJÍ. KÝBL PAK S POKUCKÁVÁNÍM, NEBOŤ TROCHU PROCHLADL, JAK LEMTAL STUDENOU VODU. TAK, TAK, TAK, NEPŘIJDE…..A CO PAK?
JE TU POLOŠERO, POLOTEPLO, POLOJISTO. SPÍŠ NEJISTO A LEHCE TAJUPLNO. CHODBA, SCHODIŠTĚ, DVEŘE, DVEŘE, DVEŘE. ZA VŠEMI VRZY, VRZ, BRNKY, BRNK A TRADÁ, TRALALA! CHODBA VŠECHNO PROPLETE A SMOTÁ DOHROMADY. U VSTUPNÍCH DVEŘÍ JE TO ...RADUJME SE, VESELME SE! V PRVNÍM PATŘE …POKOJ SVATÝ! U PŮDY…ALELUJÁ!
A NEPATRNÝM OTVŮRKEM OKÝNKA SVĚTLÍKU SE K VĚČNOSTI DERE CELÝ CHORÁL UPLETENÝ JAKO COP, ČI VÁNOČKA, ČI BIČ Z TÓNŮ, POLOTÓNŮ, HLASŮ, POLOHLASŮ, PLNÝCH DOJETÍ A TOUHY A NADĚJE, S PROSBOU NA SVÁTEČNÍM PŘEBALU A POHRŮŽKOU V DRUHÉ VRSTVĚ PODTEXTU: PROSÍM TĚ ! ALE JESTLI NE, TAK….!
VÁNOCE PŘICHÁZEJÍ! ČAS NEZASTAVÍŠ A O VĚČNOSTI ZBLA NIC NEVÍŠ.
