ZATÍMCO TEKUTÁ SJEZDOVKA JEZU PŘIKLÁDÁ JEDNU LÁHEV Z PLASTU KE DRUHÉ, ANIŽ BY TO KOMUKOLIV VADILO, LEŠTÍ SI KAMIL A VAŠEK MŘÍŽE NA SVÝCH CHALUPÁCH Z VELKÝCH CIHEL, LEŠTÍ SI SVÉ KOULE NA SVÝCH RUSTIKÁLNÍCH DVEŘÍCH Z VELKÝCH PRKEN, LEŠTÍ SI KŮŽI NA SVÉ HLAVĚ VELKÉ Z VELKÝCH STAROSTÍ.
AČ MALÍ, VELCÍ JSOU SVOU NESMRTELNOU NICOTOU, JSOU TAK MALIČCÍ, ŽE NOŽIČKAMA NEPŘEKROČÍ STÍN PLASTOVÉHO TRPASLÍKA NA SKALCE U JEZU, KDE HROMADÍ SE LAHEV ZA LAHVÍ DO POMNÍKU DOBRÉ VODY.
JSOU OBA VELMI POHNUTI VELIKOSTÍ SVÉ NEPATRNOSTI, JSOU UCHVÁCENI DŮLEŽITOSTÍ SVÝCH MŘÍŽÍ, KOULÍ, HLAV. A VODA NA JEZU STOUPÁ.
ZDARY, VAŠKU! ZDARY, KAMILE!
AŤ SE VÁM DOBŘE PLAVE!
