Dana Raunerová patří dnes již neodmyslitelně mezi nejzřetelnější osobnosti plzeňské výtvarné scény. A rozhodně se dá říci, že patří k jejím osobnostem z nejaktivnějších. Působí jako úspěšný výtvarný pedagog, je členkou plzeňské výtvarné unie, členem uměleckého uskupení Týn a výtvarné skupiny P´89. Známi ji jako autorku ilustrací, keramických soch a papírových objektů, je tvůrcem dekorací v divadle i ve veřejných interiérech, ale třeba i dekoratérkou porcelánu… Nesporně nejviditelnější se však jeví jako autorka svérázných, osobitých kreseb a charakteristických maleb.
Kresby i malby Dany Raunerové ukazují, jak se jejich autorka vyrovnává především sama se sebou, vypovídají o tom, jaká opravdu je. Ve svém výsledku je tato tvorba velmi sugestivní, přesvědčivá, neokázalá, někdy mírně ironická, jinde spíše vlídně chápavá, ba i optimistická, ale především je nesmírně energická a vitální. Není jistě náhodou, že předloňský katalog, jenž v roce autorčina životního jubilea tehdy doprovázel i její dvě samostatné plzeňské výstavy /Český rozhlas, Univerzitní galerie, 2000/ nazvala Dana Raunerová víc než přiléhavě:
Nadechni se a leť!
Bonmot, který tehdy dost možná vznikl i jako protiklad Knížákovu trochu cynickému protimluvu – Zab se a leť!, zdá se být upřímným životním krédem plzeňské výtvarnice. V jejím Nadechni se a leť! Je možné slyšet nadšené zvolání aviatiků dávno zašlých časů, stejně jako bezelstnou výzvu k odporu proti lidské přízemnosti, malosti a povrchnosti našeho světa, proti všemu, co nás drží nízko při zemi. /Anebo – poznámka autorky – moment rozhodnutí před „skokem do ledové vody života“/.
Její Nadechni se a leť! Ale může být i metaforickým opisem jejího vlastního přístupu k způsobu tvorby, malířským návodem k spontánnímu, nevykalkulovanému projevu.
Přesně takový je totiž i malířský projev Dany Raunerové. Její let proto nemůže být nějakým poklidným plachtěním nad idylickou krajinou, její let je spíše o prudkých stoupáních i o předpokládaných pádech, o překvapivých výkrutech ve snaze něco zkusit, o výkřicích radosti ve víru okouzlení i o odměněné odvaze za troufnutí si…Její let je vitální oslavou fyzické potěch z malování.
Obrazy Dany Raunerové jsou plné dynamiky, pohybu, ale i uvolněnosti a radosti. Je z nich patrné, že malování je pro autorku hrou, kterou se výborně baví, a která ji uspokojuje. Zářivé barvy, dynamické tahy štětcem, energický kresebný záznam…to jsou charakteristické atributy této hry. V tématice najdeme poměrně rozmanitá východiska, nejčastěji však autorka čerpá z motivu krajiny a lidské či zvířecí figury. Konkrétní námět je však zpravidla různě transformován, je spíše volným inspiračním zdrojem, než přepisem dané reality. Také ve výrazu maleb můžeme vypozorovat čitelné změny.
Starší práce /např. Tříčtvrteční krajina, U cesty, Velká utržená krajina, 1989/ nesou zřejmé stopy abstraktního expresionismu, jsou založeny na mestickém tahu štětce a na výrazné barevné expresi, vlastní námět je potlačen užitými formálními prostředky. V dalším vývoji malířka pracuje s reálným motivem, který neúprosně tvarově redukuje, vytváří charakteristickou geometricky formovanou zkratku, která má spíše ráz osobité šifry. V kompozičním členění často užívá princip duplikování daného námětu a jeho řazení vedle sebe či dokonce řazení v pásech nad sebou. Výsledná kompozice tak získává až dekorativní charakter /Řeka života, letní den, Sněhurka nepřišla I, II – 1992/. Jiný výraz mají obrazy skládané ze segmentovaných energicky malovaných ploch barevně nevýrazného podkladu, na němž dominuje volně, často lineárně až kaligraficky pojednaný motiv.
Mgr. Jan Souček
