Je pozoruhodné,že některým lidem, a těm tvůrčím zvlášť, bylo v životě přiděleno plnění více náročných úkolů. K takovým patří Dana Raunerová. Je výtvarným pedagogem, malířkou a designérkou, literárně tvoří a s plným nasazením přijímá i roli matky a pečovatelky o zvířata patřící k rodině. Vše pak zvládá s rasantností a lehkostí sobě vlastní, ale zároveň se zodpovědností někdy až tíživou. Dana Raunerová vystudovala učitelství na katedře výtvarné výchovy Samostatné pedagogické fakulty v Plzni. Vedle několikaletého působení v základním školství pracovala také na plzeňské základní umělecké škole.
V současné době náleží k učitelskému týmu Střední soukromé uměleckoprůmyslové školy v Plzni zvané podle svého sídla Zámeček . Zde úspěšně působí zejména v oboru kresby a malby. Její pedagogické úspěchy i obecnou lidskou komunikaci pozitivně násobí její charakterové vlastnosti - přímost, smysl pro fair play, nadšení a radostnost, s nimiž přistupuje ke svým náročným úkolům. To vše včetně svého specifického humoru vkládá do svých výtvarných děl i do prací literárních. Půvabným dokladem jsou např. typicky "raunerovské" dětské říkanky a jazykolamy plné podivuhodné hry se slovem. Volná výtvarná tvorba Dany Raunerové dokládá, že ji nikdo létat příliš učit nemusel, nýbrž že dokázala rozevřít křídla své tvůrčí invence do šíře a tak obsáhnout mnoho vrstev v oblasti nejen výtvarné. Vždy preferovala a preferuje kresbu, která je bohatě uplatňována v konstrukci obrazů a současně přináší i svébytné celky. Řehole kreslířského řemesla, kterou musela projít, byla velmi důležitá pro její výtvarný i osobnostní rozvoj. Poučena tvorbou umělců, které obdivuje a k nimž má uměleckou i životní filosofií blízko / Klee, Miró, Matisse aj./ se již v samém počátku své tvůrčí cesty osvobodila od jakýchkoliv kolejí a klišé. Výrazně ji také oslovila tvorba přírodních národů, skalní malby pravěkých tvůrců. Její tvorbu též ovlivnilo její bytostné tíhnutí k dětskému výtvarnému projevu a porozumění jeho specifickým principům. Dana Raunerová již náleží ke střední generaci. Za tři desetiletí své výtvarné tvorby si vytvořila nezaměnitelný rukopis, kterým se zařazuje k výrazně solitérním autorům v relativně širokém proudu současného výtvarného umění, a to zdaleka ne jen regionálního.
Je to tím, že vždy inklinovala k sumárnímu projevu plnému emocionálního zaujetí s racionálním podtextem. Bytostně jí byly vzdáleny práce plné malicherných sdělení. Tomu už brání samo její osobnostní uspořádání. Svá díla, jejichž východiskem je jak krajina, tak i lidská a zvířecí figura, se stále více snaží umocnit silou výrazu a účinnou výtvarnou zkratkou. S porozuměním zkoumá každodenní situace a v obrazech i kresbách je transformuje do polohy radosti, hry, pohybu, a to rychlými tahy štětce a dynamickými liniemi. Sytost černé i barevné linky násobí intenzitu užitých barev. Vznikají série akrylových obrazů i olejů, černobílých i kolorovaných kreseb, akvarelů i temper, které samy o sobě mají silnou výpovědní hodnotu, ale zároveň jsou nevyčerpatelným zdrojem pro díla další. Okruh témat není uzavřený, rozšiřuje se a mění spolu s novými životními zkušenostmi. Vznikají tak variantní řešení. Je zřejmé, že tento proces nelze ukončit, aniž by autorka následně nenalezla nové vyjádření. Pro Danu Raunerovou je totiž podstatné manipulování s částmi reality a jejich přeskupování do nových celků. Těmto změnám a pohybu je tak vystaveno vše - organismy, životy i děje nesené akční kresbou, malbou, zdánlivou ne-kompozicí i slovem. Tak se mohou její práce někdy jevit jako ryze abstraktní, formální. Jsou však vždy reflexí a transformací její emocionální či smyslové zkušenosti. I když hned nezaznamenáme zcela zřetelný řád, víme, že právě touha po něm, po pozitivním uspořádání světa, náleží k důležitým východiskům tvorby Dany Raunerové. Svět pak není chaotickým spletencem událostí v tryskajícím čase, ale uspořádaným celkem ve smyslu aristotelovské jednoty v rozmanitosti. Autorka vyzkoušela své výtvarné síly i v dalších výtvarných oblastech. Projevila se zde kontinuita narůstání jejího akčního záběru, vyzrávání. To třeba dokládají mimořádně náročné práce pro obchodní řetězec Carrefour, kde Dana Raunerová obstála v náročné konkurenci a její vánoční výzdoba vnitřních prostor objektů, opakovaně ve variacích realizovaná v letech 1999 až 2003, jen v plné síle potvrdila její výtvarnou zdatnost. Naprosto se odklonila od sentimentálně kýčovitých vánočních kompozic a povýšila toto umění ulice na skutečně svébytné umělecké dílo. Na rozdíl od známého fenoménu plakátu - zejména filmového a divadelního -, který nejen v našem prostředí již při svém zrodu naplňoval pojem umění ulice vrchovatě, není dnes obvyklé, aby úkoly tohoto typu byly svěřovány výtvarným umělcům, i když výrazně ovlivňují vkus a estetické vnímání veřejnosti.
Proto je zmíněná práce Dany Raunerové v širším kontextu významným, ale bohužel vzácným jevem. Výtvarnice ale nalezla dost energie i pro další komornější úkoly nasměrované především k dětem, pro jejichž duši má plné porozumění. Z celé řady zajímavých počinů lze akcentovat třeba obrázkové dřevěné kostky, omalovánky, pohlednice. Mimořádné jsou pak zcela specifické šité textilní reliéfy, vytvořené pro interiér Kojeneckého ústavu s dětským domovem v Plzni. Tak jako již u výzdob velkých interiérů obchodních center i zde sahá po materiálu navozujícím atmosféru dětství a jeho fantazie, hravosti a útulného bezpečí - po látce. Měkké, po stránce běžné údržby praktické dekorace mají svým charakterem široké uplatnění nejen v interiérech dětských zařízení. Jsou neagresivní, půvabné, hravé a náramně výtvarné, bez jakékoliv laciné podbízivosti. Zkrátka radost pohledět. Ze stejného soudku je i scénografická práce pro plzeňské loutkové Divadlo dětí Alfa, zaměřené ve svém repertoáru především na dětského diváka, i když i dospělí často ocení jeho mimořádné kvality. Ke zdařilým inscenacím s výpravou Dany Raunerové naleží zpracování tří pohádek J.Š. Kubína pod názvem - Když se čerti rojili, klasická pohádka Sněhurka a sedm trpaslíků v dramaturgickém zpracování Jana Kámala a Jany Tůmové a divadelní přepis knihy Daisy Mrázkové Haló, Jácíčku! Tři odlišné typy pohádek a tři odlišná scénografická zpracování, v nichž Dana Raunerová dokázala vdechnout inscenacím kouzlo vyprávěnek, ve kterých zcela samozřejmě musí dobro vítězit nad nástrahami zla. Jednoduché výtvarné prostředky, jinak to u Dany Raunerové nemůže ani být, a tvarová a výrazová nadsázka v pojetí scény i měkkých textilních loutek tak přinášejí zcela neotřelé zážitky. Dana Raunerová směruje v poslední době svůj tvůrčí neklid a své hledačství i do oblasti digitální fotografie.
Vytvořila pozoruhodnou sérii portrétů, v podstatě autoportrétů, které jsou ve svém vyjádření mnohdy blízké pop artu. Je to autorčina relativně nová cesta, která však již přináší osobité výsledky. A rozhodně nelze opomenout Danu Raunerovou jako spisovatelku. Není mým cílem její práce v katalogu představené hodnotit, ale obdržené ocenění PLŽe /Plzeňského literárního života/ 2004 za prózu svědčí o rozměrnosti nadání a šíři talentu autorky. I zde je její řeč nepřehlédnutelná, osobitá. I zde upoutává nekonvenčností, vtipem, citlivostí a dávkou meditativnosti. Tyto vlastnosti jsou společným jmenovatelem celé tvorby Dany Raunerové. V této souvislosti se také nabízí Avicennova slova, že člověk, který dosáhne svého cíle, žádá si vzápětí cíl další, aniž by se zastavil na nějaké hranici a aniž by kdy dospěl k nějakému konci. Také autorka nemůže a nechce považovat svou práci za jakkoliv ukončenou. Její výtvarné i literární počiny v sobě nesou mnohá důležitá poselství, která autorka předává dál prostřednictvím linií, barev i slov a to vše se, jak už bylo řečeno, odehrává v čase a pohybu. A právě uplynulý čas jí již umožňuje ohlédnutí a rekapitulaci.
A ta je jen pozitivní.
